Za řidítky do osmačtyřiceti
V naší pravidelné rubrice věnované Antonínu Vitvarovi se tentokrát podíváme na epilog jeho kariéry. Tím byla domácí Velká cena v roce 1955, toho roku to bylo přesně dvacet let, co se Antonín poprvé posadil na továrním motocyklu na start profesionálního závodu. Sám se vyjádřil tak, že za těch dvacet let dosáhl prakticky všeho co chtěl a o čem snil. Po jedné věci však toužil nejvíc a ta zůstávala stále nesplněná. Nikdy se nemohl na silničním motocyklu poměřit se skutečnou světovou špičkou. Domácí scéně vévodil, ale na motocyklech mu chybělo srovnání se světovou špičkou. Mistrovství světa se nemohl účastnit. Navíc přišla měnová reforma a musel prodat svůj upravený slabší Norton. Zbývala mu tak jen pětistovka a navíc od jeho posledního závodění uplynuly tři roky.
Jenže Vitvar viděl, že jeho prodaný Norton dokázal po menších úpravách aerodynamiky získávat úspěchy na okruzích a také se změnili ambice zdejších motocyklových továren. Ty si chtěly vydobýt světovou pověst a nasadit konkurenci zahraničním závodníkům na Nortonech, Triumphech, Autugustách a dalších značnách. Proto na domácí velkou cenu připravily tuzemské továrny nové mašiny značek Jawa a ČZ OHC s aerodynamickými kapotážemi. A za řidítka se chystala domácí špička – Gustav Havel, František Šťastný, Václav Parus, František Bartoš nebo třeba Jiří Koštíř. U toho přece nemohl Antonín Vitvar chybět.
Ve chvíli kdy Vitvar v rádiu uslyšel, že na domácí Velkou cenu asi dorazí ti nejlepší z nejlepších: Australan Keith Campbell a Angličan Astor John Storr na úplně nových Nortonech Navíc byl Campbell jeho životní výzvou: buď teď, a nebo nikdy!
Vitvarova touha po startu se nesetkávala s pochopením doma u rodiny ani u domácích značek. Ty možná měly nějakou zcestnou obavu, aby jim na Nortonu Vitvar nekonkuroval, ale ta byla úplně zcestná, protože jeho stará mašina byla o více než 20 km/h pomalejší v maximálce a zaostávala i v akceleraci. Tovární jezdci Šťastný a Havel měli k dispozici nový čtyřtaktní dvouválec Jawa OHC, na němž Havel v roce 1953 překonal dvacet let starý Patchettův národní rekord rychlostí 209,9 km/h.
Aby měl Vitvar lepší představu o tom, jak pomalý bude, zkoušel se při tréninku držet za Campbellem. A kupodivu se jej v zatáčkách dokázal držet. Nicméně chtěl se zúčastnit hlavně kvůli tomu, kdo bude na startovním poli. Věděl, že výsledek tady nehraje roli.
Psala se neděle 28. srpna 1955 a více než dvě stě tisíc diváků vzrušeně postávalo a posedávalo kolem brněnské trati. Poprvé se zde objevily betonové boxy. Půllitry byly vrcholem dne, nižší kubatury už své závody dokončily. Na startu se podle časů z tréninku v první řadě vedle sebe postavili Campbell, Storr, Bořivoj Sedlák a…. Vitvar. Byl to krásný závod, ve kterém prvenství získal australan Campbell. Vitvar se však neměl za co stydět, skončil třetí a navíc byl pro mnohé vítězem, protože se na pódium dostal s Nortonem z roku 1938! Skvostné ukončení závodní kariéry.
Máte v garáži nebo ve stodole nějakou jednostopou legendu 🏍️? Ať už je od Jawy nebo nese logo ČZ, potřebné náhradní díly najdete u nás na e-shopu. Staré motocykly jsou náš život!